To nejtěžší na dovolené v Kostarice nezažijete během cesty. Ale až po návratu domů.

Když se řekne Kostarika, většina lidí si jako první vybaví lenochoda. Ani já nejsem výjimkou. Je to zvíře, které se stalo symbolem celé země. Jenže čím častěji se do Kostariky vracím, tím víc mám pocit, že jejím symbolem není jen kvůli své roztomilosti nebo exotičnosti, ale hlavně kvůli tomu, co představuje. Lenochod totiž není líný. Má jednoduše pomalý metabolismus a jeho tělo funguje přesně tak, jak má. Nikam nespěchá, protože k tomu nemá důvod. A možná právě proto se stal symbolem země, kde se zrodila filozofie Pura Vida.

Pura Vida není fráze. Je to způsob života.

Doslovný překlad „čistý život“ vlastně úplně nevystihuje, co tato dvě slova znamenají. Pura Vida uslyšíte v Kostarice téměř na každém kroku. Místní ji používají jako pozdrav, poděkování, přání hezkého dne nebo jednoduše jako vyjádření toho, že je všechno v pořádku. Jenže po několika dnech zjistíte, že nejde jen o slovní obrat. Je to skutečný životní styl. Po více než deseti návštěvách Kostariky jsem si uvědomil jednu zajímavou věc. Místní lidé rozhodně nejsou líní. Pracují tvrdě – ať už na plantážích, v hotelech, restauracích nebo v národních parcích. Často za velmi malou mzdu. Ale přesto, nebo možná právě proto, mají jinak nastavené priority. Práce je důležitá. Ale důležitější je rodina, přátelé, společný oběd nebo západ slunce. Nikdo nemá potřebu být neustále ve stresu nebo dokazovat okolí, jak je vytížený.

První dny vás to možná překvapí

Pokud přijedete z Evropy na dovolenou na Kostarice, pravděpodobně si toho všimnete velmi rychle. Příprava jídla někdy trvá o něco déle. Prodavač se s vámi dá do řeči, přestože za vámi čekají další zákazníci. Při svých prvních cestách jsem měl první dva nebo tři dny pocit, že všechno funguje nějak pomaleji. Upřímně? Byl jsem rozladěný. Proč všechno tak trvá? Co je na tom tak složitého? Jenže pak se stane něco zvláštního. Přestanete se dívat na hodinky. Přestanete řešit, že máte skluz deset minut. Začnete si víc všímat věcí kolem sebe. A právě tehdy přichází odměna. Kostarika je rájem zvířat, ale pro jejich pozorování potřebujete přesně to, co vás zde místní nevědomky učí – klid, čas a schopnost zastavit se. Kolikrát jsem si právě v těchto chvílích všiml zvířete, kolem kterého bych doma pravděpodobně jen prošel. Tiše sedícího tukana. Opice schované vysoko v korunách stromů. Nebo právě lenochoda, kterého najdete i na fotografii u tohoto článku.

Největší změna nepřijde v Kostarice

Přijde až po návratu domů. To mě překvapuje pokaždé znovu. Po dvou týdnech v Kostarice sedím první den zpátky v kanceláři, otevřu e-maily a mám pocit, jako by se celý svět najednou rozběhl dvojnásobnou rychlostí. Najednou všechno spěchá. Všechno je urgentní. Na všechno bylo ideálně pozdě už včera. A právě tehdy si znovu uvědomím, jak moc člověka několik dní v zemi Pura Vida dokáže změnit.

To nejcennější, co si z Kostariky odvezete

Většina lidí letí do Kostariky kvůli deštným pralesům, sopkám, oceánu nebo zvířatům. A právem. Jen málokterá země nabízí na tak malém území tolik přírodních krás. Ale podle mě není tím největším zážitkem ani lenochod vysoko v korunách stromů. Ani želvy kladoucí vejce na pláži. Ani výhled z vrcholu sopky. Nejcennější je pocit, který si odvezete domů. Pocit, že možná není potřeba žít neustále v nejvyšších otáčkách. Že dát si kávu bez telefonu v ruce není ztracený čas. A že svět, ve kterém se nikam nespěchá, skutečně existuje.

Pura Vida si můžete přivézt i domů

Neříkám, že bychom měli všichni začít žít jako Kostaričané. Každá země má své tempo, svou kulturu i své starosti. Ale myslím si, že není vůbec na škodu vzít si z filozofie Pura Vida alespoň malý kousek. Možná jednou za čas zpomalit. Nechat telefon v kapse. Nikam nespěchat. A připomenout si, že cestování není jen o tom, kolik míst navštívíme. Ty nejlepší cesty nás totiž často nezmění tím, co jsme viděli. Změní nás tím, jak jsme se během nich cítili. A právě proto se do Kostariky tak rád vracím. Nejen kvůli deštným pralesům, sopkám nebo lenochodům. Ale kvůli tomu, že mi pokaždé znovu připomene, že občas je úplně v pořádku na chvíli zpomalit. A ještě jedna věc, která je podle mě opravdu důležitá. Nebuďte sběrači razítek. Nesnažte se během jedné cesty spojit Kostariku s další zemí. Dopřejte jí čas, prostor a svou plnou pozornost. Odmění se vám víc, než čekáte.

Pura Vida.