Půjčení auta v USA: rezervací to teprve začíná

Půjčit si auto v USA je jednoduché. Vyberete termín, kategorii vozu, zadáte několik údajů a během pár minut máte v e-mailu potvrzení rezervace. Člověk má pocit, že tím je hotovo. Jenže rezervace auta je často ta nejjednodušší část celého pronájmu. To podstatné začíná až ve chvíli, kdy po dlouhém letu stojíte s kufry u přepážky autopůjčovny a chcete klíčky. A právě tam se hodí vědět, jak americké autopůjčovny fungují, co máte skutečně objednáno a zaplaceno a na co si dát pozor.

Rezervaci máme. Auto už bohužel ne

Jednu z nejlepších scén na téma amerických autopůjčoven natočil už před více než třiceti lety seriál Seinfeld. V epizodě The Alternate Side přijde Jerry k přepážce autopůjčovny vyzvednout rezervované auto. Zaměstnankyně jeho rezervaci v systému bez problémů najde. Má to jen jeden drobný háček. Auto nemají. Jerry jí začne vysvětlovat princip rezervace a v podstatě mu jde o jednoduchou myšlenku: „Umíte rezervaci přijmout, ale neumíte ji dodržet.“ A právě dodržet rezervaci je podle něj tou nejdůležitější částí celého procesu. Je to sitcomová scénka. Jenže kdo si někdy půjčoval auto v USA, možná se směje o trochu méně než ostatní. Protože rezervovaná kategorie auta ještě nemusí znamenat, že přesně takové auto bude při vašem příjezdu skutečně stát na parkovišti.

Nevybírejte autopůjčovnu jen podle ceny

Při hledání auta se velmi snadno dostanete do jednoduché logiky: proč bych měl za podobnou kategorii platit více, když ji jiná půjčovna nabízí levněji? Protože ne všechny autopůjčovny jsou stejné. Liší se kvalitou služeb, skladbou a stářím vozového parku, přístupem k zákazníkům i tím, jak dokážou řešit situace, kdy se něco pokazí. Navíc několik zdánlivě konkurenčních značek často patří do jedné skupiny. Jednotlivé značky v rámci těchto skupin mohou být zaměřené na rozdílné zákazníky a lišit se může i jejich vozový park. Proto může být nejlevnější nabídka dobrým řešením pro krátký pronájem po městě, ale nemusí být tím, co bychom zvolili na několikatisícikilometrový roadtrip po americkém Západě. U auta, ve kterém plánujete během dvou nebo tří týdnů ujet třeba 3 000 nebo 4 000 kilometrů, nás nezajímá jen cena. Zajímá nás také kdo auto půjčuje, v jakém stavu jsou jeho vozy a jak bude půjčovna schopná reagovat, pokud nastane problém. U nejlevnějších nabídek se můžete setkat i s vozy s poměrně vysokým nájezdem. A rozdíl mezi autem, které má nejlepší léta před sebou, a vozem, který už má za sebou desítky tisíc mil v půjčovně, poznáte při dlouhém roadtripu poměrně snadno. Rozdíl několika dolarů denně je přitom v celkovém rozpočtu cesty často zanedbatelný.

Potřebuji k půjčení auta v USA kreditní kartu?

Tohle je jedna z věcí, na které čeští cestovatelé narážejí nejčastěji. V Česku jsme zvyklí téměř všechno platit debetní kartou a rozdíl mezi kreditní a debetní kartou řada lidí při běžném cestování prakticky neřeší. Americká autopůjčovna ho řešit může. Podmínky se liší podle společnosti, konkrétní pobočky i kategorie rezervovaného auta. Některé autopůjčovny debetní kartu akceptují, ale mohou požadovat splnění dalších podmínek, zablokovat vyšší částku nebo omezit kategorie vozidel, které vám půjčí. U některých prémiových, luxusních nebo speciálních kategorií může být kreditní karta podmínkou převzetí. Proto platí jednoduché pravidlo: Neřešte typ platební karty až u přepážky. Před cestou si ověřte podmínky konkrétní rezervace a konkrétní půjčovny. Pokud je požadována kreditní karta, zpravidla musí být vystavena na jméno hlavního řidiče a musí na ní být dostatečný disponibilní limit pro požadovanou blokaci. Mít auto několik měsíců rezervované a potom zjistit u přepážky, že nesplňujete podmínky pro jeho převzetí, je velmi drahý způsob, jak se naučit rozdíl mezi debetní a kreditní kartou.

„Potřebujete ještě tohle pojištění…“

Druhou velkou kapitolou je pojištění auta v USA. Právě tady vzniká u přepážky spousta nedorozumění a někdy i úplně zbytečných nákladů. Představte si situaci: auto jste rezervovali třeba před půl rokem. Po dlouhém letu přijdete unavení k přepážce a zaměstnanec vám začne vysvětlovat americké zkratky, spoluúčasti, odpovědnost a několik dalších variant pojištění. A pak přijde věta: „Tohle pojištění ale nemáte. Doporučuji ho přikoupit.“ Má pravdu? Možná ano. A možná už potřebné krytí součástí vaší rezervace je. Problém je, že pokud sami přesně nevíte, co máte sjednáno, co jednotlivá pojištění kryjí a co skutečně potřebujete, jste ve velmi nevýhodné pozici. Pracovníci autopůjčoven běžně nabízejí doplňková pojištění a další služby. Proto je dobré přicházet k přepážce s jasnou představou, co už máte zaplaceno a co případně chcete dokoupit. Nejde o to automaticky všechno odmítat. Jde o to rozumět tomu, za co platíte. Když přesně znáte podmínky své rezervace, může převzetí auta trvat několik minut. Když je neznáte, může vás nejistota stát desítky nebo stovky dolarů navíc.

A co když rezervované auto opravdu není?

A tím se vracíme k Seinfeldovi. Protože ano, může se stát i tohle. Mně osobně se to stalo v Seattlu před cestou do národního parku Mount Rainier. Auto jsme měli rezervované přibližně tři čtvrtě roku dopředu. Do Seattlu jsme přiletěli kolem 4. července a přesunuli se do obrovského letištního Rental Car Facility – několikapatrové budovy, kde sídlí řada autopůjčoven a běžně tam stojí obrovské množství aut. Tentokrát tam nestála prakticky žádná.

Nejdřív mi to vůbec nedávalo smysl. Pak jsem se dostal k přepážce naší půjčovny a tam čekaly stovky velmi rozladěných lidí. A žádná auta. Vysvětlení bylo vlastně jednoduché. Kvůli hurikánu a zrušeným letům se změnily plány velkému množství cestujících a řada lidí nevrátila auta v očekávaném termínu. Autopůjčovna tak měla spoustu rezervací. Jen neměla auta. Přesně jako v Seinfeldovi. U přepážky mi doporučili, abych přijel znovu druhý den ráno. Jenže jsme nebydleli u letiště. Ubytování jsme měli zhruba hodinu cesty daleko a následující ráno jsme měli vyrážet do Mount Rainier National Park. Tak jsem položil poměrně logickou otázku: V kolik mám tedy zítra přijet, abych měl jistotu, že auto dostanu? Odpověď? Nikdo neví. A kdo zaplatí cestu z hotelu zpátky na letiště? To už vůbec nebylo jasné.

V tu chvíli vám začne docházet, jak rychle dokáže jedno chybějící auto nabourat celý itinerář. Nejde totiž jen o samotný pronájem. Máte rezervované hotely, naplánované přejezdy, vstupy a třeba jen několik dní na místo, kam jste letěli přes půl světa. A právě v takové chvíli se ukazuje rozdíl mezi „mám rezervaci“ a „mám vyřešenou dopravu“. Po dlouhém čekání se najednou objevilo jedno auto. Ford Transit. Velká dodávka pro dvanáct lidí. Zaměstnanec půjčovny přišel s klíčky a zeptal se davu čekajících klientů, kdo je ochotný tak velké auto řídit. Pro rodiny, které měly objednaný běžný osobní vůz nebo SUV, to pochopitelně nebyla zrovna vysněná varianta. Pro mě v tu chvíli ano. Vzal jsem klíčky. A tak jsme nakonec vyrazili ve dvou na dovolenou a do Mount Rainier v autě, do kterého by se pohodlně vešla menší školní výprava. Dnes je to jedna z historek, kterým se člověk směje. Ten večer nám do smíchu příliš nebylo.

Znamená to, že je půjčování auta v USA problém?

Ne. A určitě nechceme nikoho strašit. Drtivá většina pronájmů proběhne naprosto normálně. Přijdete k přepážce, ukážete doklady, podepíšete smlouvu, dostanete klíčky a za chvíli jedete. Jenže USA jsou zemí, kde je auto při individuálním cestování často naprosto zásadní součástí celé cesty. Pokud se něco pokazí, může to ovlivnit mnohem víc než jen první hodinu dovolené. Důležitý je výběr vhodné autopůjčovny a kategorie auta pro konkrétní trasu, správně nastavené pojištění, znalost podmínek rezervace a také příprava cestovatele na to, co ho může při převzetí čekat. A když se přesto něco pokazí, je dobré mít někoho, komu můžete zavolat a kdo podobnou situaci neřeší poprvé. Protože když stojíte po dlouhém letu v Seattlu před přepážkou společně se stovkami dalších lidí a zaměstnanec vám oznámí, že vaše mnoho měsíců dopředu rezervované auto prostě není, nechcete začít hledat na internetu, jak americké autopůjčovny fungují. To už je trochu pozdě. A když vám potom nabídnou dvanáctimístný Transit? Berete klíčky.